Původní staročeské Vánoce

0 0

Naši předkové považovali Vánoce především za náboženský svátek. Už v dávných dobách samozřejmě probíhal čtyři týdny trvající advent, určený a využívaný k pokání a meditacím, dodržoval se i půst. Adventní doba končila Štědrým dnem.

Štědrý den měl poněkud jiný průběh než ten v současné době. Dopoledne se zdobil stromeček. Ozdobený ale vypadal jinak, než jak jsme na něj zvyklí – byla na něm jablka, ořechy, perníčky, slaměné ozdoby… Odpoledne se ženy věnovaly přípravám jídla. Na stůl se položil sváteční bílý ubrus a nohy se omotaly řetězem, který symbolizoval rodinu a také měl chránit hospodářství před zloději. Doprostřed stolu se pokládala ošatka s česnekem, který měl mít ochrannou moc, a také křížek, svícen, bochník chleba a hrníček medu. Hospodář svázal několik klasů obilí, které namočil ve svěcené vodě a vykropil celý dům.

Domy celý den obcházel obecní trubač a hrál koledy, za které dostával drobné dárky, jídlo a pití.

Když na nebi vyšla první hvězda, zasedla rodina ke stolu a nikdo už od něj až do ukončení společné večeře nesměl vstát a odejít. Otec přednesl modlitbu a pak nakrájel chleba – krajíčky ale nesměl počítat. Krajíce chleba pak pomazal medem a rozdal všem u stolu. Pokud byl nějaký krajíc navíc, znamenalo to, že se rodina rozroste, pokud jich bylo málo, znamenalo to, že někdo odejde do světa nebo úmrtí.

K jídlu se podávala houbová polévka a staročeský kuba – směs z krupek, hříbků a česneku, a také hrách posypaný cukrem a perníkem. Na stole byla i vánočka, případně jablkový závin, a také tradiční jablka a ořechy.

Po večeři přišly na řadu zvyky, tradice a věštění. V umyvadle se pouštěly lodičky ze skořápek vlašských ořechů, lilo se olovo nebo se přes rameno směrem ke dveřím házela bota. Na venkově svobodné dívky třásly bezem a podle pověry se pak vdala tam, odkud se ozval štěkot psa.

Půlnoční mše byla vyvrcholení Štědrého dne a večera. Lidé se sešli v kostele, uctili společně narození Ježíše Krista a celý slavnostní den zakončili písní Narodil se Kristus pán…